Tak mě tu máte zas. Tolik radosti. Jak jsem vám chyběla, tak tady budu. Nepochopíte mě, já vás jo. Dělám, co můžu abych naťukala aspoň něco, ale vidíte výsledek. Dostala jsem se do podzimní atmosféry. Víte že už je podzim? Mě to napadlo teprve dneska. To se stává, když někdo nepočítá dny. Tak rychle (pomalu) utíkají, jak se jim chce. Proč, proč, proč? Proč je tomu tak? Dneska jsem chtěla jet něco koupit kámošce k narozkám (viz. předminulej článek), ale zatím tu sedím, čučím, píšu. Tak se o to starám. No a co? Pojedu tam v pátek. To bude stačit když je slaví v sobotu. Bude. Achjo, já su zoufalá. Nemám v mobilu paměťovku = žádnou písničku. Teda kecám. Mám čtyři. Poslouchám je furt. Co se to se mnou děje? Dospívám? Něco jinýho? Mám na to přece nárok, skoro za dva měsíce mě bude 14. Roků, let, jsem tady na světě. Nepochopím, co píšu. To moje ruce a můj mozek. Achjo, jsem beznadějnej případ :)
Tak kdo mě pomůže?
Obávám se že já ti moc nepomůžu :D...Každopádně ikdyž to není dneska PŘEDEM ti přeju hepy brzdej tů jů...